Úvodní fotografii mi pořídila „Teta Liška“ na paraglidingovém výletě ve španělském Algodonáles v r. 2009, době, kdy jsem začínal ovládat svůj první padák. Je to jedna z euforických vzpomínek na dobrodružné zážitky, které mě v životě potkaly. Později jsem tuto fotografii použil jako přání k Novému roku 2015 a přidal jí podtext pro všechny dobré lidi, s myšlenkou aby nepodléhali depresím, že je zase rok pryč a pro samou práci a jiné důvody nestihli to, co by v životě chěli stihnout a zažít. To jsem ještě netušil, že si přeji hlavně sám sobě. Snů, které bych ještě chtěl naplnit mám plnou hlavu. Postupně si je plním, ale nové stále přicházejí. Až přišel ten opravdu velký sen, za kterým jsem se rozletěl a dnes mu jsem tak blízko, že se ho dotýkám… Sen o velké cestě za objevováním kontinentů.
Cestování je jedna z mých dalších lásek, které prožívám. Nevšedních výletů s rodinou nebo přáteli jsem podnikl velkou spoustu, ať po naší krásné, české vlasti nebo po Evropě. Na delší cesty jsme si pořídili obytné auto, které nám vtisklo do našeho putování další rozměr, a tou je nezávislost. Pocit, že nemusíte přemýšlet, kam večer složit hlavu, nebo plánovat výlet s návratem do výchozího bodu nám přidalo ještě s otevřením hranic obrovskou svobodu….Po deseti letech s naším Hynkem jsme najezdili skoro 170.000 km a vymetli plno koutů Evropy, která nám postupně začíná být malá.
V jenom roce se nám podařilo strávit vánoce na Balkáně, dojeli jsme přes Albánii až na řecký Peloponés, jaro jsme si užívali na kolech ve Španělsku na cyklostezkách po zrušených železničních tratích a v létě, za bílých nocí jsme se toulali po Norsku.
Jmenuju se Pavel, společnost a podporu mi dělá moje žena Pavla. Co naše děti „vylétli z hnízda“ jezdíme většinou sami ve dvou nebo s přáteli.. Pořídili jsme si papouška žako, Terezku – na cesty, které zvládne ji bereme s sebou.
Myšlenka dostat se dál a výš, cestou necestou, mě dohnala k rozhodnutí pořídit obytnou čtyřkolku s vyšším podvozkem, navijákem a spoustou dalších důležitých vychytávek pro cesty mimo asfalt. S Hynečkem jsme se v září 2015 rozloučili a prodali ho kamarádům, taky lítačům, kteří s ním a dvěma malými dětmi podnikají hlavně pracovní cesty při testování nových padáků. Po třičtvrtě roce se nám „narodil“ Arnoštek, kluk jako buk, vážil 3,5 tuny, měřil skoro 7 metrů a už uměl běhat po všech čtyřech.
Pokud budete mít jakékoliv dotazy k cestám, které jsme už podnikli, určitě mi neváhejte napsat <pavelsykora.elektro@seznam.cz>. Rád se s Vámi podělím o zážitky a doporučení.
Mějte krásný den!
ZaHory.net 
Napsat komentář