Konečně sundáváme svá zaprášená kola z nosiče karavanu a vyjíždíme ze stanice strážců Elvíra v národním parku Peninsula Valdéz. Před námi je asi 50km jízdy. Do Punta Norte, kde se obvykle pozorují kosatky i jiné druhy velryb. Až na místě se však dozvídáme, že jejich sezona skončila začátkem prosince.
Je krásně, slunečno a teplo. Cesta je prašná, pokrytá oblázky, tak se místy boříme. Žasneme, když přijíždíme k útesu, ze kterého máme jak na dlani stovky válejících se rypoušů sloních s mláďaty. Vyhřívají se na slunci a občas si zařvou. Když se některý z nich vydá k moři, dá mu to hodně námahy s velkými přestávkami. Druhé označené místo k pozorování nás láká na tučňáky Magellanesovy. Jen sesedneme z kola, už je jich plno kolem nás. Od cesty dolů v příkrém břehu mají vyhrabána svá obydlí. Vůbec se nás nebojí a jednoho si hladím. Představují se nám v celé své kráse i s mláďaty. Jejich černobílé kabátky se lesknou na slunci a kolem očí mají růžové skvrny. Pozoruji jednu rodinku se dvěma mláďaty. Táta právě důstojně kráčí tím svahem od moře a máma mu jde naproti. Poplácává ho ploutvičkami a ozobává. Pak se jdou oba potěšit s mláďaty. Vystřídají se v hlídání a samice odchází svahem dolů k moři. Doufám, že ne moc daleko, protože dokážou za potravou doplavat až 600km.Celá kolonie se domlouvá hlasitým hýkáním. Nad tučňáky létají racci a kormoráni jsou na blízku. Vydrželi bychom se na ně dlouho dívat, ale musíme jet dál.
Cesta vede savanou pokrytou drobnými pichlavými keříky, oranžově kvetoucími kaktusy, občas nám přes cestu přeběhne pštros nebo lama. Pozorujeme okolí a objevujeme legračního zajíce s psí hlavou. Poloostrov o průměru téměř 100 km je téměř neobydlený, jen občas je někde usedlost a volně se pasoucí ovce nebo krávy. Někdy nás míjí malé autokary s turisty nebo nějaké auto, kterých tu není moc. Prakticky to safari je většinou jen naše. Dvakrát jsme potkali ochranáře, kteří se nás ptali, jestli něco nepotřebujeme a nabízeli nám vodu i ubytování. Řidiči nás zdraví blikáním nebo troubením a jeden z autokaru nás upozorňuje, že jet na kole mezi zvířaty není zakázané, je to ojedinělé. A zvířata mohou být nebezpečná. Velkým zážitkem pro nás bylo stádo volně pobíhajících divokých koní, kteří se najednou zastavili a dívali se nám téměř do očí. A co teď? Najednou se statný hřebec otočí a ostatní odbíhají za ním. Pája se na půli cesty vrací pro karavan, aby přijel za námi a mohli jsme dál pokračovat v cestě. Sotva jsme dojeli na samý cíp poloostrova Peninsula Valdéz do Punta Norte, dojíždí nás Pája s karavanem. Jdeme chodníčkem k moři a asi z 50m. pozorujeme lachtany. Někteří mezi sebou bojují s velkým řevem o samice, jiní se jen tak válejí. Je právě období, kdy se rodí mláďata. Pozorujeme mládě sající od samice mléko nebo jinou samici, která nešťastně hlídá své mrtvé mládě před mrchožrouty, kteří kolem číhají na svou příležitost. Když přicházíme ke karavanu, přibíhá pásovec zvyklý od turistů na nějaký pamlsek. I ti ptáčci jsou tu ochočení a nalítávají nám zvědavě až do auta. No prostě úžasné. Odjíždíme s pocitem, že je příroda mocná čarodějka.
ZaHory.net 
Napsat komentář