Z Faerských ostrovů připlouváme dopoledne, po celonoční plavbě na východní pobřeží Islandu, do přístavu Seydisfjordur. Kolem ostrova je postavená hlavní okružní silnice dlouhá asi 1500 km. Tu budeme sledovat v protisměru hodinových ručiček a odbíhat z ní k jednotlivým přírodním zajímavostem. Island je synonymem sopek a vodopádů, gejzírů, termálních pramenů a stále ještě nedotčené přírody.
Naše exkurze začíná ke třetímu nejvyššímu vodopádu Islandu – Hengifossu. Ten padá z vrcholového plata z výšky 120 m a jeho voda letí podél vrstev usazeného červeného sopečného popela přelitého černým magmatem. Barevné vrstvy se pravidelně střídají. Než se k němu po hodině vyšplháme, míjíme několik, jen o něco nižších vodopádů, prodírajících se skrz vylámané čedičové sloupy, níže poporudu řeky.
Druhým “nej” vodopádem je Dettifoss. Je nejmohutnějším vodopádem nejen na Islandu, ale i celé Evropy. Síla proudu jakoby nás přitahovala a lákala ke skoku do kaňonu, se soustavou dalších vodopádů Selfoss a Hafragilfoss, u kterých rovněž stojíme se zatajeným dechem.
Selfoss 
Dettifoss
O pár km severněji se nachází do podkovy uzavřený kaňon Ásbygri, vysoký 90 m. Podle jedné z islandských ság je to otisk kopyta bájného osminohého koně. Kdo chce zažít pocit být sopkám nadosah, musí navštívit jezero Mývatn na severu ostrova. Tady jsou vulkány stále aktivní.
V oblasi Hverir najdete bahení tůně páchnoucí po síře. Povrchová voda se zde propadá prasklinami do hloubi Země k magmatu, kde se ohřeje až na 200 st C a pára probublává skrz červeno-šedo-hnědé vrstvy popela k zemskému povrchu, nebo z proděravělých hromad kamenů zuřivě tryská žhavá pára. Je to úžasná podívaná na pozadí kopce z usazeného popela, hrajícího všemi barvami.
Sopka Krafla nad jezerem se postarala o několik zajímavostí. První záznam o jejím výbuchu je z r. 1729. Tehdy vytékající lávu rozdělia bitelná hřbitovní zeď na dva proudy a kostel zůstal ušetřen. Střed vesnice takové štěstí neměl. Žhavé magma pohltilo tři zemědělské usedlosti a zahynulo 14 lidí. Po té vulkán téměř na 250 let usnul a probudil se v r. 1975 a do r. 1984 celkem 9x vychrlil žhavé magma. Na západní straně sopky se vytvořil kráter zvaný Viti, na jehož okraj jsme se vyšplhali, dnes je zaplaven tyrkysově modrou vodou. Láva dodnes zcela nevychladla a mezi kouřícími “kopečky” vede turistický chodník. Teplo z úbočí sopky se dodnes využívá, v r. 1969 zde byla postavena prní geotermální elektrárna.
Na parkovišti u příjezdové silnice k sopce je instalována “věčná sprcha”. Uprostřed štěrkového plácku trčí ze země trubka se sprchovou hlavicí, ze které non-stop vytéká teplá voda. Kdo se nechce osprchovat, může se umýt vedle v umyvadle. Pája toho hbitě využívá k praní prádla.
U jezera Mývatn se nachází další sopečné atrakce, proto tu strávíme ještě jeden den. Mnohasetmetrová puklina ve ztuhlé lávě zvaná Grótagjá vytváří několik jeskyní, do kterých sem tam proniká denní světlo. Jeskyně jsou naplněny průzračně čistou vodou, ale koupání je tu povoleno jen v zimě. Teplota vody totiž kolísá mezi 44 až 48 stupňů. Jdeme se proto smočit jinam, do přírodních lázní „Jardbodyn“. Je to několik bazénů postavených na úbočí barevné sopky, s kouzelným výhledem na jezero Mývatn, s pozadím zaledněných hor. Mléčně modrá voda o teplotě 38 – 41 stupňů je mírně cítit po pukavcích. Dřevěné lavice pod vodou jsou tak slizké, jakobychom seděli na teplém slimákovi. Jsou tu také dvě sauny s panoramatickými okny. Báječně si to tu užíváme.
Odpoledne marně hledáme přírodní pekárny. Místní lidé pečou chleba tak, že těsto nalijí do krabic od mléka, šoupnou je do díry v zemi a přikryjí poklicí. Ráno je upečeno. Na místě pekárny však stojí jakási podivná budova a skládka štěrku. Bochník chleba si kupujeme ve vesnické samoobsluze v přepočtu za 160 Kč.
Aby těch vulkanicko – geologických zajímavostí nebylo málo, proplétáme se pustinou, kde ztuhlá a zvětralá láva vytvořila věže nejroztodivnějších tvarů: Skalní brány, bubliny a také gotický kostel.
Na jižní straně jezera se jiná stezka proplétá mezi miniaturními zelenými krátery, vyčnívající z jezerní hladiny.
Za první tři dny jsme se do Islandu zamilovali.
ZaHory.net 
Napsat komentář