Pohoří Jižních Alp se táhne přes celý jižní ostrov s nejvyšším vrcholem Nového Zélandu Mount Cook 3775 m.n.m. Čím více k jihu, tím blíže k oceánu. Vysoké hřebeny jsou pokryty ledovci a protože moře je nadohled, o srážky tu není nouze. Za rok tu naprší před 6 m vody; v Čechách 10x méně. V N.P. Westland, který projíždíme, sahají dva ledovcové splazy skoro až k moři. K ledovci Franze Josefa se dokodrcáváme v sedm hodin večer. V údolí leje jako z konve. Turisté jsou skoro všichni pryč, Pája rezolutně odmítá v té slotě byť jen půlhodinovou procházku. Já jsem pevně odhodlaný jít. Déšť ještě zesílil, proto si nejdříve dáváme v autě večeři a uvidíme. Za půl hodiny déšť ustal, mračna na nebi se roztrhala a ještě vykukuje zapadající sluníčko. Bereme se za ruce a jdeme ven. Vyšplhali jsme se na morénu – val suti, kterou ledovec kdysi před sebou hrnul. Otevřel se nám pohled do širšího údolí s prudce tekoucí řekou. Chladné mikroklima vytvořilo podmínky pro zvláštní druh lišejníku, který pokrývá kameny kolem řeky a zbarvuje je do oranžova. Daleko vzadu, stovky metrů od nás vidíme tenký pás ledovcového splazu, vysoko nad dnem údolí. Bohužel i tady jsou vidět důsledky globálního oteplování. Na parkovišti pod ledovcem spát nemůžeme, nesmí se tu kempovat. Popojíždíme tak k dalšímu, 20 km vzdálenému ledovci Fox. V plochém údolí pod ním je jezero Matheson, od kterého, za dobrého počasí můžeme zahlédnout i horu Mt.Cook. Mraky jsou však hodně nízko, neděláme si velké iluze, ale u jezera je free camp.
Nevím, asi jsem dítě štěstěny, ráno je nebe jako vymetené, nejvyšší horu Nového Zélandu máme jako na dlani. Kolem jezera vede hodinové pěší trasa. Z vyhlídky na jeho opačném konci se Mt.Cook zrcadlí na hladině. Jedním slovem krása. Potkáváme tu český pár v našem věku. Přijeli o týden dříve také do Aucklandu. Ze severního ostrova utekli před lijáky. My jsme poznali, že je po deštích, protože v řekách a ve vodopádech bylo hodně vody. Na Severním ostrově jsme si užili krásné dva týdny a teď, na Jižním ostrově se dozvídáme, že na severu jsou povodně. Oni poletí odtamtud. Chtěli jsme vidět Mt.Cook a kvůli nám se nebe roztrhalo, a oni mají takový pech. Doporučili nám zařadit do programu cyklovýlet z Arrontownu. Do Queenstownu nemáme jezdit, je to past na turistické peněženky, nic tam k vidění není. A měli pravdu.
Arrontown je zachovalé koloniální město z 19.století s původními domy. Zlatokopecká éra trvající jen několik desetiletí vytvořila bohaté město, které se podařilo zachovat v původní podobě. Než však sem dojedeme, zastavujeme se v Cardroně, u podprsenkového plotu. Před lety sem čtyři ženy, dostatečně vínem posilněné, pověsily své spodní prádlo. Jak šel čas, další přibývaly a dnes je z toho tradice. Na asi 100 metrů dlouhém plotě jich visí tisíce kusů, no i na mě docela nevkus. Pozastavil jsem se u modelu velikosti 95-H. Po sepnutí by z toho klidně mohli být dvě nákupní tašky 😊. Podprsenky sem prý vozí i vdovci po svých zesnulých ženách.
Půjčujeme si elektrokola a vyrážíme na trasu podél řeky Arrow na ochutnávku vín. Na dvacetikilometrovém úseku se nachází tři vinařství, tak alespoň oslavíme zvolení prezidenta Petra Pavla, kterého jsme si přáli. Cyklostezka vede nejprve lesem, vodní tok nabírá na síle a prokousal si cestu hlubokým kaňonem, nad jehož okrajem se vezeme otevřenou krajinou s úžasnými výhledy na tyrkysově zbarvenou, křišťálově čistou vodu. Kousek za soutokem s řekou Kawarou kaňon překonává ocelový most, který je považován za kolébku Bungee jumpingu. Hraji se s myšlenkou , že bych si také snad skočil do 46 m hluboké propasti na gumovém laně, ale je neděle, to se na Zélandu prostě nepracuje. Bohužel ani jedno vinařství nemělo otevřeno, i ve všední den po 4 hodině odpolední nic nefunguje, krámky i hospůdky prostě zavřou. Máme pocit, že turistický ruch místní vůbec nezajímá. Zéland trpí po covidu snad ještě větším nedostatkem pracovních sil než v Čechách. Odbýváme se pizzou a pivem v restauraci u druhého vinařství. O ochutnávce vína nechtějí slyšet. Ale mají tu již novodobé vymoženosti, kterým asi těžko někdy porozumím. Toalety pro muže a gender neutral. Takže dámy, možná tu někdy potkáte při intimních potřebách i nějakého hezkého vousáče. Cestu zpět proti proudu nám ve velkém vedru usnadňují nabité baterie kol. Půjčení jednoho elektrokola bylo dražší než pronájem auta v N.P. Kahurangu. Výlet to byl ale krásný, vykoupali jsme se v řece a korzujeme historickými uličkami a asi v jediné otevřené hospůdce ve městě si nakonec připíjíme na novou hlavu českého státu.
ZaHory.net 
Napsat komentář