Yellowstone National Park, nejstarší, nejslavnější, nejnavštěvovanější národní park USA. Podle dostupných fotografií a popisů různých průvodců jsme měli velká očekávání s mírným mrazením v zátylku. Vždy, když je používáno příliš mnoho předpon „nej“, tak jsme trochu ostražití.
Celý park je vlastně stále aktivní sopečný kráter velikosti 34 x 72 km, s vnitřní silnicí ve tvaru osmičky, dlouhou 227 km. Poslední erupce byla spočítána na někdy před 640 000 lety. Turisté sem jezdí za lákající krásnou přírodou. Přijíždíme sem z východní strany k Yellowstone Lake, největšímu ledovcovému jezeru Severní Ameriky. Voda je opravdu nesmírně ledová, byť na jeho břehu chrlí páru fumaroly, člověk by zde čekal přeci jen teplejší vodu. O kus dále je oblast Mud Volcano, vroucí bublající mazlavé bahýnko nevěstí nic dobrého, chodíme kolem ve svahu po dřevěných chodníčcích. Potkali jsme u vstupu stádečko bizonů, krávy to jsou opravdu obrovské. Máme radost ze setkání s nimi, je to něco jiného naživo než z obrázků. Ze statných býků jde trochu strach, kráčí po silnici vedle nás.
Popojeli jsme jen pár kilometrů ke dvěma vodopádům. Řeka Yellowston River, vytékající z jezera, se propadá Horním vodopádem o 33 metrů. Asi o kilometr dále přicházíme k Dolnímu vodopádu, který s ohlušujícím rachotem se řítí do 94metrové hlubiny nádherného Grand Canyon of the Yellowstone, jehož stěny ze žlutého pískovce jsou až 366 m vysoké. Nad hranou Kaňonu je mnoho vyhlídkových plošin, ten pohled dolů porovnáváme z několika z nich.
O kus dále jedeme kolem jedné z nejvyšších hor vnitřního kráteru, Mount Washburn, 3124 m vysoké. Ze stejnojmenného sedla 2700 m.n.m. na ní vede cesta dlouhá přes 5 km. Je krásné teplé odpoledne, rozhodl jsem se na ní vyjít. Z vyhlídkové věže je z ní úžasný kruhový výhled na celý kráter, obklopený horskými štíty. Procházím ve spodní, zalesněné části územím s nejaktivnějším výskytem medvědů Grizzly, ale nejsem na cestě sám, se sprejem za pasem rychle kráčím nahoru. Obcházím jeden kopeček a náhle nad sebou slyším v lese zřetelné praskání suchých polomů. Nic nevidím, dělám hluk mlácením hůlek o sebe a utíkám do kopce asi 100 m. Nevím, co tam bylo, ale pod veverkami, kterých je tu všude kolem dost, by větve tak hlučně nepraskaly. V sedle kousek pod vrcholem vítr se mnou docela lomcuje. Ze shora znovu pohlížím do kaňonu, za kterým se leskne hladina jezera. Pohled na krásnou krajinu se nikdy neomrzí. Spěchám dolů za Pájou, která mi uvařila květákovou polévku.
Za hodinu a půl bude tma, musíme dojet do kempu u severovýchodního vstupu do parku. Projíždíme 30 km údolím Lammar Valley, kde bychom mohli zahlédnout volně žíjící divokou zvěř. A skutečně. Míjíme na plochém dně, ve zlatavě suché trávě, pasoucí se stáda bizonů a vidlorohů. Ne nadarmo se tomu tady říká „severoamerické Serengeti“. Pozorujeme je skoro až do tmy. Kemp má již po sezóně, brána je uzamčená na řetěz. Zůstali jsme stát na parkovišti u závory, ušetřili jsme 20 dolarů.
Ráno se znovu kocháme pasoucími se bizony, kteří se brodí přes řeku za lepší pastvinou. Dokonce nás jedno stohlavé stádo zablokovalo v hodinu a půl stojící koloně. Rozhodlo se změnit pastvinu a nejpohodlnější přechod byl pro ně po silnici. Zvěř tu má před auty absolutní přednost. Ony tu jsou doma.
Jedeme do severní části kráteru zvané Mammoth, kde vyvěrající horká minerální voda vytváří na svahu neuvěřitelně barevná, travertinová jezírka. Podle teploty vody se mění barva shluklých bakteríí, které dokážou přežít i v takřka vroucí vodě. Slova na tu nádheru nestačí…
V oblasti Norris Geyser Basin se procházíme oba okruhy po dřevěných lávkách. Nachází se tu nejvyšší gejzír Světa, zvaný Steamboat, který zcela nepravidelně chrlí vodu až do 90-ti metrové výše. Neměli jsme to štěstí ho vidět v plné síle, ale z jámy, uprostřed vápencem vybělené paseky se valí obrovské množství páry. Přední linii lesa rámují mrtvé stromy. Echynus Geyser stříká zhruba každou hodinu kyselou octovou tekutinu do výše 13 až 18 m. V podvečer je celá podívaná podtržena měkkým dopadajícím světlem. Dnešní den to byla zase nepopsatelná nádhera.
Ještě jeden den věnujeme tomuto parku a v západní a jižní části korzujeme mezi čtyřmi poli gejzírových struktur. Ve druhé části se nachází nejznámější barevné jezero Grand Prismatic Spring. Stojíš-li na jeho okraji, nemáš šanci jej v celé jeho kráse shlédnout přes oblaka páry. To lze pouze z vyhlídky vysoko v lese, na které stojí obrovský dav lidí. Musím se tam také dostat i kdyby čert na koze jezdil. Nebe se zrovna zatáhlo a přišla blesková bouřka. Pája mě odrazuje, ale mě je to jedno. Za chvíli to jistě přejde. S posledními kapkami deště vyrážím. Na vrcholu jsme se sešli tři blázni a vyhlídku máme jen pro sebe. Zrovna vyšlo slunce a jezero září fantastickými barvami. Uděláme pár fotek a do deseti minut je plošina pro asi sto lidí zase zcela zaplněna. To už sbíhám na parkoviště proti proudu turistů a v duchu výskám radostí.
Old Faithful Geyser je největším gejzírovým lákadlem celého parku. Z uctivé vzdálenosti jej pozorují stovky lidí. Několikrát denně vyletí do výše 30 až 55 metrů, během erupce vychrlí padesát tun horké vody. Podívaná trvá asi 5 minut. Přišli jsme sem deset minut před výstřikem. No čekal jsem od toho více, nevadí. Za gejzírem vede největší okruh mezi vývěry. U dřevěné lávky jsme se minuli s odpočívajícím bizonem. V podvečer se vracíme kolem Old Faithfulu. Zdovna je jeho čas. Tentokrát se nám předvedl v plné kráse a velikosti. Voda stříkala až nad vysoký les v pozadí. Bylo to ohromující.
Opouštíme park na jižní straně, kde se nachází West Thumb Basin Geyser. Bublající jezírka jsou přímo na plážích yellowstonského jezera. Pája je už utahaná, za tři dny jsme po parku nachodili skoro 40 km. Mě to nedá a jdu se podívat. Je to krátký okruh po dřevěných chodníčcích. Za chvíli jsem přiběhl ke karavanu a volám na ženu. Ta vyskočila a běží se mnou se podívat na stádo laní s jelenem, pasoucím se v borovicovém hájku mezi tůněmi s vyvěrající vodou. Stáli jsme potichu deset metrů od nich. Byla to úžasná tečka prohlídky parku.
Shodli jsme se, že Yellowstounský národní park předčil naše očekávání a oplývá superlativy právem. Tolik krásy na jednom místě jsme neviděli ani na Novém Zélandu nebo na Islandu. I kdybychom už na nic hezkého ve Státech nenarazili, konstatujeme: Stálo to za to!
ZaHory.net 
Napsat komentář