Z konce světa se vracíme zpět do Chile. Máme zamířeno do Punta Arenas, nejjižněji položeného, tentokrát chilského města. Magellanesův průliv překonáváme města Porvenir trajektem, který jezdí jen dvakrát denně. Se zapadajícím sluncem jedeme na západ ostrova Ohňové země , 90 km podél zálivu. Je to zapomenutý kus země. Nikoho jsme cestou nepotkali. Chvílemi se vlny moře […]

Silvestra a Nový rok symbolicky slavíme před branami argentinského N.P. Monte León s údajně krásnými skalními formacemi a koloniemi tučňáků a lachtanů. Správci nás však nechtějí dovnitř pustit, protože prašné cesty jsou po včerejším dešti podmáčené. Otevřou až za dva dny a to nechceme čekat. Před Magellanesovým průlivem je Argentina přerušena chilským územím. Chile vedla od […]

Konečně sundáváme svá zaprášená kola z nosiče karavanu a vyjíždíme ze stanice strážců Elvíra v národním parku Peninsula Valdéz. Před námi je asi 50km jízdy. Do Punta Norte, kde se obvykle pozorují kosatky i jiné druhy velryb. Až na místě se však dozvídáme, že jejich sezona skončila začátkem prosince. Je krásně, slunečno a teplo. Cesta je prašná, […]

Jsme nuceni trochu pozměnit plány. Nemůžeme navštívit Paraguay, protože jediný most přes řeku Paraná vede z brazilského města Foz de Iguaҫú, kam nám celní úředník zapověděl vstup. Zajímají nás jezuitské misie, rozeseté na území Paraguaye, Argentiny a Brazílie. V 17 století zde bylo založeno 30 klášterů, které sloužily pro evangelizaci zdejších obyvatel. Zavádění křesťanství neprobíhalo zrovna […]

Na jihu Brazílie, na společné hranici s Argentinou se nachází nejmohutnější vodopády na Světě. Těžko se mi hledají slova, která by vyjádřila pocity, které člověk prožívá na tomto místě. Je to zkrátka jedno obrovské divadlo, které příroda vytvořila. Začnu trochou statistických údajů: Řeka Iguazú je v úseku vodopádů široká přibližně 1,5 km. Vodopády na řece tvoří obrovskou […]

Silnice vede do kopců brazilské vysočiny. Venku už je tma, provoz zřídnul, tak honím kilometry do noci, abychom druhý den byli v cíli za světla. Cesta se trochu se zúží, asfalt zhrbolatí a pak to přišlo: Díry přes celou šířku silnice, první se vyhnu, druhou tak 20 cm hlubokou přelétávám v 90 kilometrové rychlosti. Přišla rána, karavan […]

Cestou na jih máme naplánovány návštěvy brazilských národních parků. Od jednoho ke druhému, v této obrovské zemi, je to vždy kolem 1000 km, tedy přesun tak na dva dny. Diamantina, jak název napovídá, proslul v minulosti těžbou diamantů. Bohatství, které z toho vzešlo, se hned na první pohled pozná na malebném, koloniálním městečku Lencois Pěkné zděné domky, s barevnými […]

Dvoumilionový Belém opouštíme po hodinách bloudění a postáváním v kolonách centra města. Prcháme pryč z civilizace, kde se necítíme dobře. Dva a půl dne jedeme 1456 km do národního parku Serra da Capivara. Ten je známý krásnými pískovcovými skalními formacemi, ale především kresbami dávných civilizací starých až 30 000 let, které se tu zachovaly pod skalními převisy dodnes. Je […]

Celí napnutí přijíždíme s hodinovým zpožděním do přístavu, abychom našli chlápka, který nám včera vyjednal trajekt nákladní lodí do Belému – velkoměsta na druhé straně delty Amazonky. Zdrželi jsme se opravou dobíjení karavanu. Rupla pojistka, a přišel jsem na to, až když se ozval varovný signál na displeji. Pak jsme taky sháněli alespoň chabou wifinu, a […]

Trajektem plujeme proti proudu řeky Oiapoque, do 10 km vzdáleného stejnojmenného města. Loď se drží docela blízko pravého břehu. Vylezu na nejvyšší palubu, protože chci udělat pár fotek nového mostu. Kormidelník zrovna zapře klacek o kormidlo, otáčí se a hrabe v bedně s nářadím. Evidentně nemůže najít, co hledá. Loď mezitím nabírá kurz k blízkému břehu. Zařvu na […]

Nastal vytoužený okamžik, překládáme věci z garáže do kabiny karavanu, doplňujeme trochu potravin na víkend a jdeme se rozloučit. Náhle, jakoby se nám nikam nechtělo, je nám líto, že opouštíme Floriana, našeho báječného průvodce, který nám toho tolik pověděl o místním životě, a seznámil nás s pralesem. Hluboce se nám vryly do paměti ty krásné večery, kdy […]

Přímo z přístavu v Saint Laurent du Maroni přišla zpráva, že ve čtvrtek odpoledne dopluje loď s naším karavanem. Ráno sedáme do auta – snažíme se tam být po obědě, abychom v předstihu vyřídili celní papíry. Mám divné tušení, že se vydání našeho „Árnýho“ zkomplikuje… Vjíždíme do celního prostoru přístavu. Hned se sbíhají naháněči lodních […]