• Balkán 2.část

    Ještě jeden klenot Bosna a Hercegovina ukrývá. Jsou to další krásné vodopády Kravica, na řece Trebižat. Škoda jen, že leží blízko hlavního tahu od moře do Mostaru. Staví tu megaparkoviště pro stovky aut. Kulisu vodopádů kazí nedaleké dálniční přemostění. Alespoň tu zrovna kvetou akáty, které pronikavě voní. V Chorvatsku jedeme po novém mostě na ostrov Pelješac. Propojuje jižní Dalmácii bez nutnosti protínat hranici s Bosnou. Chorvati na něm nemůžou vybírat mýtné, protože jej celý zaplatila Evropská unie. Chtěli jsme se vykoupat v Jadranu, ale všechny cesty k němu jsou nepřístupné a do kempů se nám nechce. Zkusíme to zítra v…

  • Balkánské dobrodružství II.

    Po mnoha letech se vracíme na Balkán, chceme ho proskákat až na řecký Peloponés. Po týdnu jsme to dotáhli zatím jen do Albánie, ale čas nás tolik netlačí. Mimo dálnice uháníme do Fertödu, na zámek rodů Esterházyů, kterému se přezdívalo „maďarské Versailles“. Hrabě Esterházy tu pořádal časté velkolepé plesy a večírky, na kterých jim hrával sám Josef Haydn.  Kousek vedle Šoproně, rodiště Ferenze Lišta, se nachází zámek Széchenyi, jehož majitel patřil ve své době k nejbohatším madarským šlechticům. Zavedl první železnici mezi okolními městy a nechal vystavět v Budapešti legendární Řetězový most. Po komunistickém rozvratu tyto historické památky začali maďaři…

  • 16. Cestou k domovu.

    Monument Valley se nám za zády vzdaluje a my zahajujeme dlouhou cestu na východ k domovu. Musíme dojet k lodi, do kanadského Halifaxu, kde naložíme našeho Arnošta na plavbu do Evropy. Máme to tam přes 5000 km, a musíme tam být za 12 dnů. Cestou nakoukneme ještě do několika menších parků a dvou měst. První národní park se ještě nachází v oblasti středozápadu. Mesa Verde je jediný z 63 národních parků USA, zaměřený na archeologické nálezy. A jsou to v podstatě jediné kulturně historické památky z doby před evropským hromadným osídlováním v 18. století. První zdokumentovaní osadníci Severní Ameriky byli…

  • 15. Zima na krku.

    V Zion n.p. se nachází dva parádní treky. První kousek jsme stihli už včera. Narrow Canyon (Úzký kaňon) je asi 16 km dlouhý, a vede korytem mělké řeky Virgin river. První dva kilometry lze projít suchou nohou, dál už jen v neoprenových botech a rybářských kalhotech.  Po vyhlídkové silnici nás svezl kloubový elektrobus k začátku kaňonu. Je to super služba parku. Auta sem nesmí a shuttle busy jezdí každých 10 minut zdarma. S námi jede půl autobusu „rybářů“ s dřevěnými holemi. Kam chtějí dojít v půl páté odpoledne nevíme, poslední bus jede zpět v sedm. My stíhali tak akorát suchou…

  • 14.Perly americkéko středozápadu.

    Opouštíme Yosemitský park a míříme do Death Valley. Změna je to přímo extrémní. Z nadmořské výšky 3100 m se během jednoho dne ocitáme pod hladinou moře a teplota stoupla z 12 st. C na 35 stupňů. Ve vzduchu je cítit jemný prach, který ještě Páje zhoršuje už tak urputný kašel. V podvečer uhýbáme z hlavní trasy na silnici Badwater Road, kde se chceme schovat na noc mimo kempy. Ono se ale není kam v poušti schovat, tak po setmění zastavujeme na malém parkovišti pod skalními útesy. V noci bylo v karavanu 28 st.C, špatně jsme spali. Po rozednění nás probouzí…

  • 13.Vstříc novým zážitkům.

    Arnoštek se povedl opravit až v pátek odpoledne. Dopoledne bylo vše sice hotové, ale vyskytla se drobná chybička. Nešla řadit 1 a 2. Kluci ladili délku táhel od fofrklacku a odbíhali k PC studovat řazení. Holt to byla pro ně nová zkušenost. Automatické převodovky takové věci nemají. Nakonec se ukázalo, že vše dělali správně, ale byly zanešené bovdeny prachem. Po vyčištění chodí řazení lépe než před opravou. Ještě mi seřídili ruční brzdu a hlavně ukázali, jak na to. Lanka se mi časem povolí a po 20 tis. km ručka prakticky nefunguje. Majitel servisu je fakt srdcař. Pořád přijížděli noví zákazníci…

  • 12. Návrat do San Francisca

    Po příletu domů jsme z kufru vyndali stejk z bizona, ještě nebyl zcela rozmrzlý! Zavakuovaný byl pečlivě zabalen v haldě špinavého prádla😁, které tvořilo perfektní tepelnou izolaci. Pája mi z něj ale uvařila výborný guláš. Netroufala si mi ho bez pořádné tepelné úpravy naservírovat. Přeci jen byl skoro 30 hodin mimo lednici. Neměl chybu. Moje žena je prostě perfektní kuchařka. Taky mi druhý den po příletu domů řekla, že by ráda letěla se mnou tu cestu po národních parcích USA dokončit. Navzdory všem technickým potížím, dlouhým letům a buzerace na vstupu do země. Chce být se mnou a užívat si…

  • 11.Neočekávaná pauza.

    S klouzající spojkou jsme vyrazili po legendární pobřežní silnici č.1 do San Francisca. Je to sice delší, zato horší cesta než po přímé dálnici, ale vyhlídky z ní na skalnaté pobřeží stojí za tu zajížďku. Do šestiapůl milionové megapole jsme se dostali v pět odpoledne. Přijeli jsme ze severu k legendarnímu červenému mostu Golden Gate Bridge. Takřka celoročně je obestřen mlhou, je jen pár dní v roce, kdy je vidět vcelku. Zase jsme měli úžasnou kliku. Musel jsem ho vidět zespoda i z horní vyhlídky. Do servisu to máme přes půl města, 45 km. Poskakujeme mezi semafory, než se dostaneme…

  • 10. K Pacifiku s novou nadějí.

    Sedíme s Pájou na pláži u Pacifiku a využíváme krásné odpoledne k odpočinku. Vlny se tříští o skalnaté pobřeží a já přemýšlím o všech událostech, plánovaných, neplánovaných, příjemných i těch nepříjemných, co nás za poslední týden v rychlém sledu potkaly. Těšili jsme se do národního parku Grand Teton, který prakticky sousedí s Yellowstounským na jihu, pouhých několik desítek kilometrů. V noci zářily hvězdy, vše nasvědčovalo, že prožijeme další krásný den. Ráno v 6 přišla bouřka s krupobitím. Nebe se zatáhlo a následující fronta přinesla průtrže mračen. Grand Teton je zcela jiný typ přírody. Vulkány se měly proměnit ve velehorské štíty. Hřeben je dlouhý 80 km, jde vcelku…

  • 9. Yellowstonský národní park.

    Yellowstone National Park, nejstarší, nejslavnější, nejnavštěvovanější národní park USA. Podle dostupných fotografií a popisů různých průvodců jsme měli velká očekávání s mírným mrazením v zátylku. Vždy, když je používáno příliš mnoho předpon „nej“, tak jsme trochu ostražití. Celý park je vlastně stále aktivní sopečný kráter velikosti 34 x 72 km, s vnitřní silnicí ve tvaru osmičky, dlouhou 227 km. Poslední erupce byla spočítána na někdy před 640 000 lety.  Turisté sem jezdí za lákající krásnou přírodou. Přijíždíme sem z východní strany k Yellowstone Lake, největšímu ledovcovému jezeru Severní Ameriky. Voda je opravdu nesmírně ledová, byť na jeho břehu chrlí páru fumaroly, člověk by zde čekal…

  • 8. Vancouver a přejezd do USA.

    Mojí ženě jsem před odletem do Ameriky slíbil, že do pátých narozenin našeho vnoučka budeme doma. Artík nás osobně na ně pozval, a to se neodmítá. Jenže na národní parky USA máme místo 72 dnů jen 48. A to je problém. Buď něco vynecháme anebo pojedu mezi parky jako o život s minimem volných chvil. Také jsme odpískali návštěvu Vancouveru, i když jedeme 70 km okolo. Na poslední chvíli, před odbočkou do USA, jsme se ale rozhodli Vancouver nevynechat, protože je to krásné město, rozložené na několika poloostrovech u moře. Také jsme jej chtěli poznat, protože naše nejmladší dcera se tu před…

  • 7. Aljaška.

    Po dramatickém prvním týdnu po návratu do Kanady nemůžeme v kempu, kdesi hluboko v lesích v NP Jasper, usnout. Stále jsme plní emocí. Překonání nejistoty, zda naše cesta neskončí dříve, než pomalu začne pro poruchu poloosy, a pak ta beznaděj v přímém přenosu, když jsme viděli pouhé kamenné základy spálených domů, vykukujících z hromad popela. Bylo to silné, emotivní a smutné. Musel jsem se z toho vypsat v minulém článku a spát jdu dlouho po půlnoci.Než jsme opustili NP, udělali jsme si procházku k peřejím Reaguard Falls na řece Fraser. Lososi, kteří sem připlavou z Pacifiku musí po osmi stech mílích (1280 km) ještě překonat divoké vodopády, aby dali…