122. – 126. den: Perú, 1.část

Do Perú přijíždíme zejména za poznáním kultovních staveb nejznámějšího indiánského národa – Inků, a seznámením se s naprosto fenomenální kulturou, jejíž doba největšího rozkvětu a pozdějšího pádu netrvala ani jedno celé století. Toto období zanechalo nejen na území Perú úžasné stavební památky celých městských aglomerací, s nejznámějším městem Machu Picchu, jenž tvoří třešničku na pomyslném dortu. Inkové, na počátku 15.stol.kontrolovali území dnešního Perú, Ekvádoru, Bolívie, Chile – 260 km jižně od Santiaga a kus Argentiny. Byl to vlastně dobyvačný a kořistnický kmen, ale dokázali využít zkušeností a umu ostatních národů k vybudování mocného impéria, jehož rozpad způsobily občanské války porobených kmenů, kterých využili Španělé, a tehdy nejmocnější stát Jižní Ameriky porazili, vyplenili a vnutili indiánským obyvatelům křesťanskou víru.

Prvním městem na naší pouti poznaném, s nádherným historickým, koloniálním centrem, bylo město Arequipa, pyšnící se jedním z největších náměstí v Perú, s bronzovým vodotryskem a palmami, podloubími šlechtických sídel v čele s katedrálou. Zaujaly nás bohatě zdobené kostely, ale zejména rozsáhlý klášter svaté Cataliny, nejprestižnější církevní stavbou celého Perú. Dodnes v něm žije na třicet jeptišek, ve věku 25 – 100 let.  V r. 1970 se jeho brány otevřely veřejnosti. Klášter byl založen v r. 1570. Do jeho řádu mohly vstoupit dcery z nejbohatších rodin. Pokud byly přijaty, již nikdy nemohly opustit mohutné zdi kláštera, který tvořil jakési město ve městě. Toulali jsme se 6 hodin křížovými chodbami, zahradami, bloudili úzkými uličkami, náměstími, ambity, nahlédli do příbytků a cel jeptišek a prohlédli obrazárnu s liturgickými motivy. Celý komplex je zapsán na seznamu kulturního dědictví Unesco.

Vesnička Chivay, 150 km severně od Arequipy, leží uprostřed divukrásného údolí, obklopeného největším počtem terasovitých políček v celé Jižní Americe. Cestou do vesnice přejíždíme horský hřeben ve výšce 4910 m.n.m., zatím nejvýše dosažený bod naší expedice. Na náměstí probíhá fiesta připomínající náš prvomájový průvod. Pozorujeme indiány našňořené v krojích, muzika vyhrává. Tržnice praskají ve švech, dokupujeme zeleninu a pokračujeme do kaňonu Colca, 3 km hlubokému údolí, jenž tvoří nejhlubší kaňon světa. Je hlubší než Grand Canon řeky Colorado v Severní Americe. I když bych spíše kaňon nazval hlubokým údolím, je to pěkný kus země, kondoři s rozpětím křídel přes dva metry kolem nás krouží a čekají na závan stoupavého proudu vzduchu. Kolem vyhlídek rostou vysoké kaktusy – neklamná známka, že se blížíme do tropické oblasti. Dochází nám nafta, na stojanech u pump visí cena kolem 80 Kč. To snad ani není možné! V Bolívii vycházela cena 12 Kč pro místní a 32 Kč pro cizince, ale tohle nám udělá pořádnou díru do rozpočtu. Naštěstí je to cena za galon, což jsou čtyři litry. Spadl nám kámen ze srdce.

Přes vysoké náhorní plošiny míříme na sever do Cusca. Jedeme zkratkou 200 km po prašných cestách, ve výškách přes 4000 m.n.m. Musíme tu přespat, nechci jet po tmě tou nádhernou, pustou divočinou, kolem majestátných štítů. Ráno nás zaskočil příval sněhu a mlha, výhledy jsou nám zapovězeny. S pohonem všech kol se z trávy přes mělký příkop dostáváme zpět na cestu. Studený motor zpívá zlou píseň, vysoké otáčky mu po ránu nedělají dobře, ale musí tu chvilku překonat. Míjíme roztroušená kamenná stavení, pastviny se stády lam – druhu Alpaka. Jejich chlupatá srst je jediným zdrojem obživy zdejších domorodců, spřádají z ní tu nejjemnější vlnu na světě. Nabíráme čtyři školáky a přibližujeme je asi 2 km ke škole do města. Každý dostal dva bonbóny a jsou radostí bez sebe. Za svezení nám chtěl zaplatit padesátníkem.