-
10.–12. den: Guyanská ZOO, Savana Roche, Vypalování pralesa
V pondělí si krátíme čekání na karavan výletem do ZOO, abychom tak poznali místní faunu. Se zvířaty je to podobné jako s lidmi, bojí se nás více jak my jich, a proto se zvířata žijící volně v pralese před námi schovávají. ZOO částečně zabíhá do pralesa, kde po lanových mostech procházíme v korunách stromů a pozorujeme místní faunu i flóru shora. Také posloucháme hlasy papoušků, křik černých opic a šum pralesa. Vidíme tady takové druhy zvířat, které jsme ještě nikdy neviděli. Nejvíce času trávíme u velkých voliér s papoušky, kterých tu mají bezpočet druhů a barevných kombinací. V úterý podnikáme další výlet do pralesa, tentokrát…
-
9. den: Cacao – život prostých lidí
Dnes je neděle a Florian nám připravil pestrý program. Ráno se jdeme podívat do kostela, který patří Evangelické církvi. Je to jednoduchá trojúhelníková betonová stavba s dřevěným štítem a střechou z vlnitého plechu. Místo oken je použitá vyzdívka z plotových, děrovaných cihel. Lavice tu mají prosté – dřevěné, takové jaké je známe z tělocvičny každé základní školy. Mše začíná zpěvem za doprovodu elektrické kytary. V koutě stojí bicí souprava, ale bubeník dnes nedorazil J. Pan farář v bílém rouchu všechny srdečně vítá – poznáváme v něm toho usměvavého černošského chlapíka v zeleném tričku, který nás nasměroval k Florianovu domu. Kázání, spíše laskavý projev faráře a jeho pomocníka, je vedeno…
-
11. den: Telefon do Ameriky…
V úterý ve 4 hod. ráno zvoní telefon. Tady je ještě noc, ale doma v Čechách už začal nový den. Ani nevím, proč jsem to neznámé číslo zvednul. Na druhém konci pomyslného drátu se ozval můj starý dobrý kamarád, Honza Kyncl. S jeho synem, taky Honzou, jsem začínal lézt po skalách Hruboskalska. V 8. třídě základní školy, ještě nám nebylo ani 14 let, kamarád Honza brával tajně tátovi ze sklepa lano a 3 karabiny, a s dalšíma dvěma kamarády jsme se jali dobývat vrcholy Dívčí skály, Stojanu, Těžítka… Jasně, brzy se naše výjezdy provalily a Honza to za nás odskákal.…
-
7.- 8. den: Cacao – vesnice v pralese
Jak už jsem se prve zmínil, předem zakoupené levné letenky nás přišly dost draho. Musíme řešit problém s ubytováním, které v Cayenne vychází nejlevněji kolem 3000 Kč za noc, a musíme tu nuceně strávit 14 dní. A ještě máme půjčené auto, bez kterého bychom byli uvázaní v apartmánu. To jsme mohli letět na poslední chvíli a rovnou první třídou… Po 5 dnech jsme vyštrachali to úplně nejlevnější ubytování (za poloviční cenu) ve vesnici, 60 km hluboko v pralese, s pěkným jménem – Cacao. Zvedáme kotvy a jedem! Cestou se však ještě musíme stavit na pláži, protože uklízečky nám vyhodily náš první suvenýr – skořápky želvích…
-
6. den: Start vesmírné rakety
Z Cayenne, v 60km vzdáleném městečku Kourou, vybudovala Evropská vesmírná organizace ESA vesmírnou základnu pro starty kosmických raket. Každým rokem je, ze zdejší odpalovací rampy, vyneseno do vesmíru až 12 raket. Hned si pokládám otázku, proč zrovna tady, na jihoamerickém kontinentu? Protože se jednoduše využívá výhodná poloha poblíž rovníku, kde se zeměkoule nejrychleji otáčí. ( obvodová rychlost země kolem 1600 km/hod.), což při startu uspoří asi 17% paliva. Původně jsme plánovali jen návštěvu Vesmírného muzea, protože se v době naší návštěvy Francouzské Guyany neměl konat žádný let, nejbližší až 28.ledna 2017. Jenže čirou náhodou jsme před půlnocí na internetu objevili, že příští start…
-
3.-5. den: Tropický deštný prales
Těžce si zvykáme na tropické vlhké klima spojené s teplotami, které ani v noci neklesají pod 30°C. První den na jihoamerickém kontinentu je přes den 39°C, slunce pálí, a my vyrážíme na obhlídku hlavního města a přilehlých pláží. Systém pravoúhlých ulic nás po chvíli dokonale mate, bez mapy bychom byli za chvíli ztraceni. Jakmile ji taháme z kapsy, a zkoumáme kam se vydat, kolemjdoucí se zastavují a chtějí nám poradit. Francouzsky nerozumíme, ale naštěstí se někteří snaží mluvit i trochu anglicky. Jeden černý chlapec, věkem tak končící středoškolák, nás zastavuje a dokonce plynulou angličtinou vysvětluje, že není úplně dobré chodit po ulicích…
-
1.-2. den: Cesta začíná
Přišel den D… Sobota 12. listopadu 2016. Letíme do Paříže, odkud budeme následující den pokračovat do Cayenne, hlavního města Francouzské Guyany. Před odletem dostáváme zprávu, že loď s naším obytným autem má už teď 14 dní zpoždění. Proto si přibalujeme ještě jeden kufr, s věcmi na přechodnou dobu, všechno máme totiž v ještě plujícím karavanu. Letenky do Paříže jsme sehnali pro tři lidi za 99€ a za další zavazadlo platíme 70€ navíc! No, ale co už… Paříž si užíváme i přes deštivé počasí a zimu. Do večera stíháme prohlídku Panthéonu, monumentální stavby kláštera z 18. století změněného na mauzoleum „velkých mužů epochy francouzské svobody“.…
-
Jak to všechno začalo.
Jak to všechno začalo. Proč zrovna tam?
-
Něco málo o nás, Sýkorkách..
Úvodní fotografii mi pořídila „Teta Liška“ na paraglidingovém výletě ve španělském Algodonáles v r. 2009, době, kdy jsem začínal ovládat svůj první padák. Je to jedna z euforických vzpomínek na dobrodružné zážitky, které mě v životě potkaly. Později jsem tuto fotografii použil jako přání k Novému roku 2015 a přidal jí podtext pro všechny dobré lidi, s myšlenkou aby nepodléhali depresím, že je zase rok pryč a pro samou práci a jiné důvody nestihli to, co by v životě chěli stihnout a zažít. To jsem ještě netušil, že si přeji hlavně sám sobě. Snů, které bych ještě chtěl naplnit mám plnou hlavu. Postupně si je…